11. listopadu 2021
Pomoc po tornádu
PŘÍBĚHY POMOCI PO TORNÁDU. Na zahradě Marie a Pavla v Mikulčicích profukuje silný vítr. „Před tornádem tu bylo víc stromů, tak tolik nefoukalo,“ sděluje žena. Její manžel opodál staví zeď. Po práci jej každý den čeká další šichta a když si vezme dovolenou, je to pro to, aby zase pracoval. Jak dlouho – to ani jeden z nich netuší. Zahrada je zpustošená a práce na domě v plném proudu. S obnovou domova manželům pomáhá sbírka Diecézní charity Brno.
Pár dní předtím, než na jižní Moravě udeřilo tornádo, pan Pavel dodláždil u domu vjezd. Pak přišel ten dusný červnový večer. „Vrátil jsem se z práce, posekal jsem zahradu, a pak se šel poprvé o tom létu – a taky naposledy - vykoupat do bazénu,“ vzpomíná s tím, že ještě tentýž večer zahradu i dům zpustošilo tornádo.
Vichr odnesl střechu a zničil půlku domu. Stropy ve třech pokojích v horním patře byly prosáklé, prověšené. Manželé je tak museli strhnout. A mají za sebou více oprav. „Také jsme zateplovali a stavěli novou střechu. A pak nám konečně dovezli okna,“ vypočítává paní Marie. Manželé bydleli čtvrt roku bez oken, do domu je zasadili až v přicházejícím podzimu. Topení bylo nové, zbývalo je odvzdušnit a provést revizi. A pak už bylo teplo.
Oba manželé mají ve tvářích vepsanou únavu, přesto občas zavtipkují. Ve všem tom vyčerpání jako by byl cítit klid, vyrovnání. „Někdy mám ale chvilky, kdy nevím, kudy dál,“ svěří se Marie a dodává, „radost nám dává společnost. Když tu pomáhali dobrovolníci, mezi nimi naši kamarádi ale i úplně cizí hodní lidé, což je neuvěřitelné, to jsme byli veselé kopy a vždycky se nasmáli.“
V zájmu ochrany soukromí měníme křestní jména zasažených.
Foto: Richard Bouda