Pod červeným stanem Charity pracuje drobná žena. Každou chvíli se na ni obrací lidé z Mikulčic, kteří potřebují zajistit kontejner, odborníka na opravu střechy nebo pár chlapů co zvládnou vynést těžký stavební materiál. Okolo je i několik vojáků armády a další dobrovolníci. Na první pohled je ale jasné, že hlavní důvěru má právě tato žena – dobrovolnice Charity Kateřina.
„Od rána do desáté hodiny přišlo téměř dvacet lidí. Pořád tady něco řešíme. Naším úkolem je propojit řemeslníky, nabídky na stavební materiál nebo další pomoc s lidmi v obci,“ vysvětluje Kateřina a dodává, že když je například potřeba těžká technika okamžitě to řeší muži z armády.
Naše povídání přerušují lidé, kteří se ptají na další plán. Opět dostávají jasné instrukce, jak se bude situace řešit. A není to náhoda. „Když jsem žila v Brně, mnoho let jsem pracovala v charitním hospici v Rajhradě. Teď jsem měla možnost jet do Mikulčic pomáhat. Neváhala jsem. Myslím, že tahle zkušenost mě zase hodně změnila a posunula. Tohle prostě v člověku zůstane,“ přiznává s hlubokou laskavostí v očích.
Okolo červeného charitního stánku je stále živo. Lidé si přicházejí pro potřebné vybavení, ale také nabízí svoje ruce k práci. Tři týdny po katastrofě jsou opravdu potřeba. „Někdy mám pocit, že je to prostě zázrak. Zrovna včera přiběhl pán, že potřebuje nutně pomoci se střechou. Jen chvilku nato k nám přišel do stánku řemeslník, že právě dokončil práci na jednom domě a může ještě pomoci jiné rodině. Okamžitě jsme je propojili. A teď nám přišel ten člověk z Mikulčic i poděkovat, protože se díky tomu práce opravdu rychle posunuly,“ popisuje charitní koordinátorka Kateřina.
Mikulčice po ničivém tornádu. Foto: R. Bouda