1. září 2026
Aktuálně
Z Výroční zprávy DCHB: Rok 2025 v Diecézní charitě Brno byl o lidech, kteří neztratili naději ani v nejtěžších časech. Naši pracovníci a dobrovolníci v deseti oblastních Charitách byli nablízku nemocným, seniorům i rodinám bez zázemí, aby jim pomohli najít pevnou půdu pod nohama. Pojďte se podívat na konkrétní příběhy z našich služeb, ve kterých se lidskost a profesionální podpora stávají skutečnou oporou v nouzi.
Pracovníci Kontaktního centra Oblastní charity Hodonín se denně setkávají s lidmi, kteří za sebou mají těžké životní zkušenosti a snaží se znovu najít pevnou půdu pod nohama. Příběh Jany je jedním z nich – vypráví o závislosti, ztrátě, ale i o postupném návratu k sobě samé a k vlastnímu dítěti.
Jana se vyučila kuchařkou. Ve dvaceti letech potkala partnera, který ji přivedl k drogám. Společně měli dceru a nějakou dobu se snažili fungovat jako rodina. Závislost ale jejich život postupně rozložila. Když si Jana začala uvědomovat, kam směřují, chtěla změnu. Partner ji odmítal, přešel z drog na alkohol a vztah se rozpadl. Jana od něj s dcerou odešla.
Ani potom ale nepřišla úleva. Jana sama dál bojovala se závislostí, partner skončil na ulici a tragicky zemřel. Dcera byla umístěna do dětského domova. Právě tehdy se Jana poprvé dostala do kontaktu s odbornou pomocí. Pracovníci K-centra ji motivovali k léčbě, pomohli jí s potřebnými dokumenty a podpořili ji při nástupu do terapeutické komunity v Praze, kde léčbu dokončila. Na čas se jí podařilo život stabilizovat a vrátit se k práci v kuchyni.
Po návratu na Moravu se však znovu dostala do prostředí, které ji stáhlo zpět. Drogy a alkohol se vrátily, dcera byla svěřena do péče Janiny matky a následovalo další obtížné období bez stability a bez kontaktu s dítětem.
Změna nepřišla ze dne na den, ale v malých krocích. Přibližně před třemi lety si Jana našla brigádu v kuchyni, začala znovu pracovat, hledat bydlení a omezovat užívání návykových látek. V této fázi navázala pravidelný kontakt s pracovníky Kontaktního centra, kteří ji přijali bez hodnocení a podporovali ji především formou harm reduction. Pomáhali jí minimalizovat rizika spojená s užíváním a zároveň s ní otevírali témata změny.
Společně s Janou řešili i každodenní praktické věci – orientaci v dokumentech, jednání s úřady, stabilnější bydlení i zaměstnání. Důležitou součástí podpory bylo také propojení s Charitní poradnou v Hodoníně, kde řešila své dluhy. Postupně se jí podařilo získat větší kontrolu nad svou situací. Práce se stala jedním z pilířů její stability. Brigáda přešla v hlavní pracovní poměr a Jana začala znovu zažívat pocit jistoty a smyslu. Přesto sama přiznává, že abstinence pro ni není vždy jednoduchá.
Jedním z nejzásadnějších kroků bylo rozhodnutí získat zpět dceru. I v tomto procesu jí byli pracovníci oporou – pomáhali jí při jednáních s úřady, podporovali ji v komunikaci a posilovali její rodičovské kompetence. Dnes má Jana dceru opět ve své péči a snaží se pro ni vytvářet bezpečné zázemí. „Dcera je pro mě to nejdůležitější,“ říká.
Její cesta ale stále není bez překážek. V práci naráží na předsudky a nejistotu, některé situace prožívá velmi intenzivně. I proto zůstává v kontaktu s pracovníky služby, na které se může obrátit ve chvílích, kdy potřebuje podporu a jistotu. „Jana udělala velký kus práce. Je stále ohrožená návratem k závislosti, ale její snaha a motivace – hlavně kvůli dceři – jsou velmi silné,“ popisují pracovníci služby, kteří ji dlouhodobě doprovázejí.
Příběh Jany ukazuje, že změna není jednorázové rozhodnutí, ale dlouhodobý proces plný malých kroků. S podporou, bezpečným zázemím a lidským přístupem se ale i po těžkých pádech může člověk postupně vracet zpět – k sobě samému i ke svým blízkým.
Foto: Richard Bouda
