5. prosince 2022
Dobrovolnické centrum
Začal advent, doba rozjímaní, magického očekávání Vánoc provázená vůní pečeného cukroví. Na Vánoce se připravují i klienti v Chráněném bydlení sv. Michaela. Díky dobrovolníkům si předvánoční čas užívají více než v uplynulých letech. Vanilkové rohlíčky, linecké cukroví nebo perníčky již brzy provoní byty klientů. Touha pomáhat přivedla do Dobrovolnického centra Diecézní charity Brno paní Žanetu. Díky němu dnes může svoji lásku k vaření a pečení předávat klientce Kláře. Jaké byli její první dojmy a co ji naopak překvapilo? Přečtěte si rozhovor s paní Žanetou nejen o její cestě k dobrovolnictví a tom, co ji zaválo do brněnské Charity.
Co Vás přivedlo k dobrovolnictví?
Už v minulosti jsem měla adoptovaného klučíka na dálku z Afriky, tak to přišlo samo od sebe. Najednou intuitivně přišla myšlenka, že bych chtěla někoho podporovat, koupila jsem si časopis Koktejl, myslím, že se ještě tak jmenuje. A tam jsem narazila na možnost Adopce na dálku. Adopci jsem se věnovala 7let. Když na jaře přišla krize na Ukrajině, zapojila jsem se do pomoci tady v Brně přes jeden spolek a chodila vypomáhat. S manželem podporujeme další organizace i finančně.
Ale vnitřně jsem cítila, že mi to nestačí a hledala jsem další možnosti pomoci. Vůbec jsem netušila, co by mě bavilo, kam se vrtnout. Slyšela jsem v minulosti o brněnské Charitě, tak jsem sebrala odvahu a napsala email. Kontaktovala mě Andrea z Dobrovolnického centra, skvělá holčina, a společně jsme hledaly možnosti, jak bych se mohla zapojit. Protože ráda vařím a peču a Andrejka měla jednu klientku, Klárku, která by se chtěla naučit vařit, dohodly jsme se, že půjdeme touto cestou. Domluvily jsem se na setkání a poprvé sešly u Klárky doma v září.
Proč jste si vybrala právě Diecézní charitu Brno?
Upřímně? Ani nevím, koho dalšího bych mohla oslovit, nikdo jiný mě nenapadl. Bydlím v Brně, přišlo to přirozenou cestou. Jsem ráda, že na čase setkání se domlouvám přímo s Klárkou, koordinujeme to podle časových možností nás obou, tak aby nám to přineslo radost.
Co Vám dobrovolnictví přináší?
Na začátku byla nejistota, strach, nervozita, protože je to poprvé, co jdu touto cestou. Zvládnu to? Bude jí to bavit? Ale hned při prvním setkání všechno vyplynulo přirozeně, nejdřív se Klárka schovávala, pak přišla a povídá: "Máš ráda morčata?" a bylo po nervozitě. Donesla kuchařky, vybíraly jsme, na co by měla chuť, teď už je nepotřebujeme. A víte, co mi to přináší? Strašně moc, zjistila jsem, že život není závod s časem, že je super radovat se z maličkostí. Původním záměrem bylo naučit klientku vařit a péci a učím se naopak já od ní. Víte, čím dál víc si uvědomuji, že jsme sešněrovaní pravidly, co se smí, nesmí, ale když Vám někdo spontánně řekne: "Těšila jsem se, že se uvidíme, baví mě to s Tebou". Tak si říkám, jo, má to smysl. Klárka má dar přirozené volnosti, řekne, co ji trápí, z čeho má radost. Když mě něco štve, beru ohledy na to, jak to říct, abych někoho neurazila. Tuto svobodu jí "závidím" v tom dobrém slova smyslu samozřejmě. I když to v životě nemá jednoduché, je zranitelná, tak si ponechává tu spontánní radost ze života a z maličkostí. Klárka mi říkala, že ji v minulosti i okradli. Když se podívám zpětně, je to můj způsob vnitřní terapie, osvobození.
Jak s klientkou trávíte volný čas? Máte nějaké plány na advent?
Moje dobrovolnická činnost je zaměřená na vaření a pečení. Protože mě baví ruční práce, zvažovala jsem, že bych zkusila do budoucna navrhnout možnosti ručních prací. V současné době drhám macramé a myslím si, že jednoduché věci by mohli zvládnout. To je taková vize.
Bohužel jsem měla zdravotní omezení, tak jsem musela jedno setkání odložit, ale už máme náhradní termíny a příště nás čeká pečení slaného štrúdlu. Nechala jsem se pozvat, protože jej má Klárka moc ráda, na oplátku ji naučím něco já. Má ráda Rafaelo, tak to nás čeká před Vánocemi. Vždy se snažím najít jídla tak, aby byla schopná je uvařit sama a časově se vešly do hodiny a půl. Každé setkání je pohodové, příjemné, úsměvné a spontánní.
Jak hodnotíte dobrovolnictví v brněnské Charitě?
Na začátku byl strach, musela jsem vystoupit ze své komfortní zóny, prostě to risknout. Měly jsme dohodu s Charitou, že pokud to nepůjde, nenajdeme s Klárkou k sobě cestu, zkusíme najít něco jiného. Teď s odstupem času můžu s klidem říct, že jsem našla to, co mě baví, mám v hlavně nápady, kam se posunout, co třeba dalšího dělat. Ta volba na začátku byla správná. A protože mám skvělého muže, který mě podporuje v tom, co dělám, co víc si můžu přát?