pečovatelka a dispečerka Charitní pečovatelské služby sv. Rity, Diecézní charita Brno - Služby Brno
Alena Ecklová vystudovala obchodnickou školu, ale po mateřské nastoupila do Charity a pracuje tam dodnes. Dlouhých 24 let. Nejdříve pečovala o klienty u nich doma, poslední 2 roky je na dispečinku.
Že existuje charitní pečovatelská služba, se dozvěděla, když ji potřeboval její dědeček. Péče o druhé se stala pro paní Alenu posláním. „Této práci vděčím za to, že vím, že je možné postarat se o naše blízké doma. Je to jistota pro mě, ale vlastně ještě víc pro moje blízké,“ říká. Při své práci se denně setkává s lidmi, kteří mají obavu vzít si domů nemocné příbuzné. „Ale zvládnout se to dá. S pečovatelkami je to naučíme a budeme jim oporou,“ povzbuzuje Alena.
Díky její práci vzniklo i neobvyklé přátelství. Když pečovala o devadesátiletou paní, spřátelila se s jedním z jejích synů sedmdesátníků. Časem dokonce začal jezdit s manželkou a rodinou paní Aleny na dovolenou. Po letech však zůstal sám a když utrpěl mozkovou příhodu, neměl se o něj kdo postarat. Tehdy zasáhla Alena. „Dojížděla k němu pečovatelská služba, ale domluvila jsem se s manželem a syny a vzali jsme ho k nám domů. Pečovali jsme o něj 3,5 roku a byl pro nás velkým obohacením. Pro syny to byla škola života, mladšímu byl pán takovým kamarádem starším než dědeček,“ usměje se.
Pečovatelky by podle ní měly být empatické, ale zároveň si hlídat své hranice. Jsou psychologem, lékařem, kamarádem a také nahrazují rodinu. „Důležité je, aby pečovatelka zapadla do rodiny, aby tam vyplnila vhodné místo. Pospojovat správný řetězec dělá divy. A na to dbá naše vedoucí Petra Kuchtíková,“ dodává paní Alena. Pak se zamyslí: „Vlastně všechno je pořád o rodině, i v domácí péči. Všichni chtějí mít k sobě blíž, jsou ochotní starat se o druhé.“