1. června 2022
30 srdcí Charity
zdravotní sestra, Oblastní charita Rajhrad
Do rajhradského hospice přišla Ilona Šándorová v roce 1999. Přivedla ji kamarádka, která v hospici pracovala od jeho založení. Tehdy byl dům léčby bolesti jen v jednom patře a postupně se rozšiřoval. Paní Ilona předtím vystřídala i jiná zdravotní zařízení, ale v hospici už zůstala.
Rajhradský hospic a lidé, kteří tam najdou oporu, jsou pro Ilonu „srdcovka“. „Stává se, že se s pacienty i jejich příbuznými sblížíte. Dávají vám odezvu – děkuji, sestřičko. Díky, že si ke mně vždy sednete a pohladíte mě. Já jsem se na vás tak těšil! Přestože to je velmi psychicky i fyzicky náročná práce, nabíjí vás to, a to dobré ve vás roste,“ popisuje zdravotní sestřička. S některými příbuznými bývalých pacientů se dosud setkávají nebo si píší.
Z počátku bylo pro Ilonu Šándorovou těžké si držet odstup. Nešlo to. Odcházela z práce domů s myšlenkami, udělala vše? Co může ještě udělat? Jak se asi má pacient, když ona i jeho příbuzní jsou doma? Časem pomohly semináře, kde se dozvěděla, jak si hranice určit a jak je nepřekročit. Zlom však nastal až v těžkém životním období, kdy se podobný příběh začal odehrávat v její vlastní rodině.
„Tatínek onemocněl a s onkologickou diagnózou se dostal k nám na oddělení. Zemřel po deseti dnech... Bylo to moc těžké a tehdy jsem chtěla z hospice odejít,“ přibližuje paní Ilona. Oporou však lidem v hospici zůstává dosud.
Pro pacienty je důležitá nejen rodina, ale i personál, který jim dává lásku, pohlazení. „Příbuzní můžou být s nimi v pokoji nebo u nás v hostinském pokoji. A když příbuzné nemají, jsme tu my - sestřičky, pečovatelé, lékaři a dobrovolníci. Je důležité, aby nebyli sami a když nevíme, co v nejtěžších chvílích říct, stačí je držet za ruku. I to má smysl,“ upřesňuje Ilona Šándorová.