1. června 2022
30 srdcí Charity
pečovatelka, Oblastní charita Rajhrad
Marie Maroušová pracovala původně v nemocnici u sv. Anny v Brně. Když jí onemocněl tatínek, zůstala doma a starala se o něj téměř 2 roky. Její cesta pokračovala do rajhradského hospice a odtud se po 8 letech vydala do domácí péče, kde působí dosud. Zároveň jezdí s mobilním hospicem. Podle kolegů přitahuje náročné neobvyklé situace. A obstojí v nich.
Paní Marie má svou práci ráda. „Člověk si k lidem udělá vztah, i když nechce. Moc mě to baví a vždycky se hádám, že lidé jsou podstatnější než papíry. No ano, jsem pravdomluvná, někdy je to výhoda a jindy ne,“ říká s nadhledem energická žena.
Za 20 let své práce musela zvládnout nejednu výzvu. Obtížné situace ale člověka posouvají dál a poté, co pominou, pomáhá je odlehčit. Povzbuzením jsou pro paní Marii kolegové. S nadsázkou se jí ptají, co se zase stane šíleného… A taky že ano. „Jedna z nejhorších chvil, které jsem zažila, byla u paní, která měla postiženého syna na vozíčku a autistickou dceru. Paní totiž při návštěvě najednou zemřela. Nečekaně. Bylo to hrozné, volala jsem policii, záchranku, řešila, uklidňovala děti, ty na mně visely pohledem… Naštěstí za námi přiběhla sousedka, vždy se najde někdo, kdo pomůže,“ vzpomíná Marie Maroušová s tím, že člověk jede v krizové chvíli na automat. Teprve až vše zařídí, může se složit, rozplakat se a třeba si zapálit uklidňující cigaretu.
Paní Marie je nabitá neuvěřitelnou sílou. Vždy byla taková, jen s věkem trochu ubírá plyn.
Charitě zůstává věrná celé roky a odmítá pracovní nabídky. Má ráda lidi, o které pečuje, a také své kolegy. „Máme úžasné vztahy. Představte si, všichni z domácí péče jeli se mnou přebrat ocenění na Charitní pouť. Chtěli mě povzbudit. To mluví za vše,“ je vděčná Marie Maroušová.