1. června 2022
30 srdcí Charity
sociální pracovník a koordinátor Charitní záchranné sítě, Diecézní charita Brno - Služby Brno
Díky nástupu do civilní služby se Petr Matějec seznámil s Charitou. V pečovatelské službě se staral o seniory a lidi v invalidním důchodě. Teď jeho práce připomíná detektivku, kdy řeší ty nejobtížnější případy lidí v nouzi, mnozí žijí na ulici a některým jde i o život.
Původně vyučený kuchař při práci v Charitě vystudoval pedagogickou školu. Kromě seniorů pomáhal také postiženým lidem v chráněném bydlení a lidem bez domova. Nyní působí v Charitní záchranné síti. „Tato práce mě oslovuje zajímavými příběhy. A také je hezké dávat lidem bez domova najevo, že nejsou předmětem pohrdání, nezájmu. Pozitivně je zasahuje i taková maličkost, když jim podáte oblečení a usmějete se na ně. Mění je to,“ je rád Petr Matějec. Podle něj je klíčové získat si důvěru a tu mívá drtivá většina lidí, kteří se dostanou do krize, nalomenou. „Uzavřený člověk, přestože má zdravotní komplikace a na ulici už těžko přežije, odmítne třeba nabídku do domova pro seniory. Nic nenaděláte. Pokud se nám ale lidé otevřou, je to cesta ke zlepšení jejich situace,“ míní Petr.
Muž, který žije v mrazu na ulici a jeho noha odumírá, takže nemůže chodit. Muž bez domova s neléčenou schizofrenií, kterého na ulici šikanují. Nepřipravené maminky, které z minuty na minutu utečou s dětmi před domácím násilím. Lidé s mentálním postižením, kterým zemřou rodiče a oni se o sebe nedokáží postarat a přijdou o střechu nad hlavou. I takové případy Petr vyřešil. „V Charitní záchranné síti najdou podporu i lidé, kteří nespadají do cílových skupin sociálních služeb a jsou proto z pomoci vyloučeni. Přesto zoufalou situaci měníme k lepšímu a vracíme jim jejich důstojnost a jejich práva. Je na nich vidět radost z přijetí. Konečně mají pocit bezpečí,“ uzavírá Petr. Jeho práce obnáší také pátrání po totožnosti klientů, jejich rodinách, zdravotních záznamech, dluzích a dalších možných komplikacích. Řeší s policisty, právníky, sociálními pracovníky a když je třeba, neváhá o víkendu přijet a přebalit nemohoucího klienta bez domova na humanitárním lůžku. Klobouk dolů!