23. června 2022
Pomoc po tornádu
Koordinátorka Dagmar Kokešová byla okamžitě v terénu. Toho večera pomáhala evakuovat rodiny ze zaplavené břeclavské charitní ubytovny. Zpočátku jezdila do Moravské Nové Vsi, v srpnu se začala starat o obyvatele zasažených Hrušek:
„Moravská Nová Ves byla uzavřená, kvůli všudypřítomné suti se nedalo vstupovat do domů, s kolegyní jsme se snažily celou situaci zmapovat, hodně jsme mluvily s lidmi. Pro starší lidi bylo psychicky náročné čekat, než si pro ně bude moci přijet rodina.
Ve spodní části Hrušek u rybníka bydlí spíše mladší generace. Jejich domy byly nové, měli ještě původní projekty, začali hned s opravami. Ve druhé části obce, především u těch starších lidí, byla situace jiná. Nevěděli hned, na koho se mají obrátit, koho kontaktovat. Stresující bylo, že nešla elektřina. Špatně snášeli ticho, které padalo na obec večer a které vnímali před spaním. I pro mne bylo zvláštní, když jsem si uvědomila, že už několik dní neslyším zpívat ptáky, těžko jsem se srovnávala s tím, kolik zmizelo stromů.
Lidé byli postupně více a více vyčerpaní, začali být i odměření. Postupně jsem ale pochopila, že měli strach, kdykoliv opustili dům. Měli tam řemeslníky a báli se, že jim odejdou. Chtěli se věnovat jen a jen práci na domě. Když přišli za námi podepisovat smlouvy, začali spolu více mluvit, vyměňovali si své zkušenosti, které se často týkaly komunikace uvnitř rodin. Velmi jim pomohlo vzájemné sdílení, uklidnili se a byli schopni přijímat pomoc, a to jak v mezi sebou, tak i od nás.
Lidé nám často říkali, že jim tornádo přineslo stmelení, obzvláště v rodinách. Vztahy se změnily a rodiny musely řešit důležité věci.
Senioři vyprávěli silné zážitky o strachu, o tichu před tornádem. Je až neuvěřitelné, jak to celé zvládli a jak dokázali postupně nahlížet na celou věc s vděčností za to, že přežili. Shodují se v tom, že v ten okamžik cítili nápovědu a vedení. V domě si vybrali jedno místo, kam se schovali, a to místo je skutečně ochránilo. Týden po tornádu se objevila krásná duha, která šla přes Moravskou Novou Ves a Hrušky.
Díky těmto lidem a jejich příběhům jsem v sobě našla odpovědi na mnohé otázky a uvědomila jsem si, že některé věci vůbec nejsou důležité. V Charitě, pokud dá člověk lidem kus sebe, tak zároveň i hodně dostane.“