7. července 2022 Pomoc po tornádu

Lidé se s námi dělí o své příběhy

„Zjisti, co lidi potřebují,“ uslyšela Renata Dubcová v telefonu ráno. Tornádo ji zastihlo na samém začátku její práce v Charitě. Nezaváhala ani chvíli a hned začala pomáhat rodinám v Moravské Nové Vsi, kde žije. Připojil se k ní syn David a vytvořili koordinátorský tandem, který je lidem v Moravské a v Hruškách dodnes nablízku.

„Na samém začátku jsme lidem zajišťovali elektrocentrály, powerbanky, jídlo, spacáky i oblečení,“ vzpomíná Renata. „Do obce přijely týmy kolegů a začaly vyhodnocovat poškození domů. Už po 14 dnech dostali první lidé finanční pomoc.

Hlásilo se opravdu hodně dobrovolníků a odvedli obrovský kus práce. Přijeli, pomohli a navždy zůstali zapsáni v srdcích zdejších lidí. Ti si toho velmi váží a často o této vlně solidarity mluví.

Já jsem vděčná za to, že jsem u této pomoci mohla být.  Přineslo mi to do života nové přátele, lidi, se kterými bych se jinak nesetkala. Lidé v obci mě zastavují a dělí se se mnou o své příběhy. Jsem ráda, že mohu vidět, jak se jejich domovy postupně opravují a vylepšují.“

„Tehdy jsem právě dokončil školu a měl jsem úplně jiné plány,“ dodává David. Viděl jsem ale, že lidé potřebují pomoc a chtěl jsem také ulehčit práci mamce. Nejprve jsem vozil jídlo i materiál na opravy domů, od září jsem začal pracovat pro Charitu a v lednu jsem se stal koordinátorem pro Hrušky. Pochopil jsem, jakou sílu má solidarita a jak je důležité pomáhat.“

„Všimla jsem si, že lidé přehodnotili spoustu věcí. Začali se třeba dívat jinak na řemeslníky, mnohem více si jich váží. Uviděli, že řemeslo má obrovskou hodnotu, když se dělá poctivě.

Před koncem roku dolehla na lidi únava. Mnozí si mysleli, že už budou do Vánoc bydlet, ale nepodařilo se jim to. Bydlí na ubytovnách, u rodin, anebo v rozestavěných domech. Jsou tu i lidé, kteří by tu chtěli zůstat, ale už si ve svém věku netroufnou pouštět se do stavby nového domu. Mají tu své kořeny, mají tu vinohrady, mají tady své rodiny nebo známé, prožili tady skoro celý život.

 Budeme tady až do konce roku. Jsme stále na telefonu, v týdnu nás mohou lidé navštívit na obecním úřadě a obracet se na nás, pokud si s něčím nevědí rady.  

Tornádo zbořilo ploty mezi domy, lidé si začali vidět do zahrad a někde až do kuchyně. Uviděli ale, kdo potřebuje pomoci a dokázali otevřít srdce, nabídli pomoc sousedům, začali se více zajímat jeden o druhého.“