11. března 2022 Pomoc pro Ukrajinu

Krizová linka pro Ukrajinu radí až 100 rodinám denně

Telefon krizové linky centra Celsuz opět zvoní. Na přijmu jsou tři ženy s šesti dětmi. Prchly z ukrajinského Charkova, jednoho z nejvíce válkou zasažených měst. Za sebou mají šedesát hodin cesty, dlouhé čekání na hranicích. Cítí velkou únavu a taky stres, že nebudou mít kde spát, kde si odpočinout. Na telefonu jim radí tlumočník a poradce pro cizince. Velkou výhodou linky je, že tam lidem v tísni poradí v ukrajinštině. Za chvíli se skupinka dozví, jak si vyřídit povolení, sociální pracovník je také propojí s kolegyněmi a ty najdou dočasné ubytování.

Jak vypadá v těchto dnech váš pracovní den?

Od čtvrtka 24. února jsme byli v cizinecké poradně ve střehu a hned se připravili na příchod lidí prchajících z Ukrajiny. Hned v pátek 25. začala fungovat naše krizová telefonní linka. Její oficiální provozní doba byla od 8 do půl páté, ale brali jsme telefon lidem v tísni i v jedenáct v noci.  Když člověk zavolal, snažili jsme se mu pomoct. V prvních dnech jsme měli denně 90 – 100 telefonátů, přičemž nám nevolali jednotlivci, ale rodiny. Teď už telefonáty ani nepočítáme.

S čím například lidem radíte? Co je pro ně nejdůležitější vědět?

Radíme s vyřízením pobytu cizincům na území ČR, co je třeba mít za povolení a podobně. Často také odkazuji na kolegyně kvůli ubytování. Ubytování je nejdůležitější, aby lidé měli zázemí a mohli dořešit školu pro děti a dávky hmotné nouze. Dále je odkazujeme na brněnské výstaviště, kde naši pracovníci poskytují další poradenství a pomáhají s vyplněním formulářů. I na výstavišti je možné najít ubytování, tam to ale řeší hasiči.

Kde se zrovna nacházejí lidé, kteří vám volají? Jsou už v bezpečí?

Lidé nám volají z Ukrajiny cestou na hranice. Dále, když čekají přímo na hranicích, a potom z cesty, kdy už jsou blíže cíli, třeba ze Slovenska, Polska, ale někdy i z Rumunska, pokud míří z jihu. A pak někteří telefonují přímo z Brna. Nejsou to jen lidé, kteří prchají před válkou, ale také ti, kteří žijí v Česku už delší dobu a přijíždějí k nim do bezpečí příbuzní.

Jak jsou na tom po psychické stránce?

Pokud je na tom někdo psychicky hůř, propojíme ho s další krizovou linkou, kde si popovídá s našimi speciálně proškolenými kolegy. Někteří lidé jsou na dlouhé cestě a jsou ve stresu, jiní pláčou, ale to jen výjimečně. Často jsou klidní, vyrovnaní.

To je obdivuhodné, čím to může být?

Možná zkušenost z roku 2014 poté, co se dělo na Ukrajině po majdanu. Nevím…

Slyšíte denně desítky smutných příběhů a jste všem těm lidem oporou, to musí být těžké. Jak to zvládáte?

Je to těžké, ale při naší práci jsme zvyklí s klienty řešit komplikované situace. Také je tu nedávná zkušenost s krizí covid 19 nebo s humanitární pomocí po tornádu na jižní Moravě. I když lépe by bylo, kdyby se to všechno nestalo.

V Celsuzu jste byli připravení, ale přece jen, je něco, co vás překvapilo?

Určitě ta vlna solidarity ze všech stran. To jsem nečekal. Je to úžasné. Také jsme moc vděční našim dobrovolníkům, kteří nám pomáhají. Bez nich by to šlo těžko.