5. září 2025
Dobrovolnické centrum
Naše milá dobrovolnice Lucka z programu Dobré srdce domů chodila rok a půl pravidelně za paní s lehčí formou mentálního postižení. Čas spolu trávily opravdu aktivně. Jezdily na kole, chodily do kočičí kavárny, bruslily. Lucku dobrovolnictví učí poznávat své silné a slabé stránky nebo být více spontánní. Přečtěte si její cestu k dobrovolnictví.
Jak lépe trávit svůj volný čas? Tato otázka se mi v mé mysli začala před nějakým časem objevovat stále častěji. Ačkoli byly mé dny nabité, u řady činností jsem postrádala pocit smyslu. Začala jsem tedy prozkoumávat možnosti, co a jak bych mohla změnit. I když jsem o dobrovolnictví neměla zrovna velký přehled, věděla jsem, že je to něco, co bych chtěla zkusit. Netrvalo to dlouho a po rozkliknutí prvního odkazu, jsem našla, co jsem ani netušila, že hledám. Program Dobré srdce domů mě oslovil nejen svým názvem, ale hlavně myšlenkou, kterou v sobě skrývá.
A skrze tento program jsem se seznámila s Lenkou, klientkou s lehčí formou mentálního postižení. S lidmi, jako je Lenka jsem zkušenosti neměla, a tak jsem byla zpočátku plná obav o tom, jestli si budeme rozumět. Mohu však říct, že většina z nich se po našich prvních setkáních rozplynula.
Scházíme se spolu už rok a půl. I přesto, že obě vidíme svět z trochu jiného úhlu pohledu, si vždy dokážeme najít aktivitu, na které se společně shodneme. Společný čas jsme strávily například plaváním, venčením mého pejska, jízdou na kole a v zimě třeba na bruslích. Poprvé jsem taky viděla rozsvícení vánočního stromečku v Brně, kterému jsem se doposud vždy úspěšně vyhnula. Ale Lence davy lidí nevadí, jako mě, velkému introvertovi. A já díky ní zjistila, že vystoupit občas z komfortní zóny není na škodu. Přežila jsem to. A vidět Lenčinu radost a vlastně se přistihnout i při té mojí, bylo hezké.
Během posledních setkáních jsme si oblíbily místní kočičí kavárny, kam se rády vracíme.
Když jsem do programu vstoupila, tušila jsem, že to nepůjde, aniž by se mi něco vracelo. Pravdou je, že se mi toho vrací hodně. Mám možnost se rozvíjet, poznávat svá slabá a silná místa. Poznávám sebe samotnou v úplně jiném světle.
Lenka mě hodně učí. Její pohled na svět mě inspiruje především v tom, že není potřeba nad věcmi tolik přemýšlet, být více spontánní, více žít. Vždy si bude nad čím lámat hlavu. Ale to, co máme teď, už zpět nevrátíme. A já si uvědomuji, že toho mám opravdu hodně. A že právě to málo, je to nejvíc, co můžu mít.
Děkuji, že mohu být součástí programu, který toho v sobě tolik skrývá.
Jak tedy lépe trávit čas? Tím, co ve vás probouzí radost. A tu šířit dál:)
Autorka textu: dobrovolnice Lucie
