20. února 2025
Dobrovolnické centrum
„Už při skládání oblečení mě napadá, kterému z klientů by jaký kousek slušel,“ říká naše skvělá dobrovolnice Terka. V Nízkoprahovém denním centru pro lidi bez domova už čtvrtým rokem vypomáhá v šatníku, kde třídí věci od dárců a vydává oblečení klientům. Ačkoliv tvrdí, že je její práce vlastně banální, my vidíme, co pro klienty NDC čisté šaty znamenají. Nejen že jsou vstupenkou pro jednání na úřadech, návštěvy lékařů či pohovory o zaměstnání, ale také pomáhají lidem žijícím na ulici cítit se důstojně. Více o svém dobrovolničení prozradí sama Terka na následujících řádcích.
V roce 2021 jsem procházela velkou životní katarzí a přemýšlela jsem, jak bych mohla něčím přispět společnosti. Jsem původně učitelka. Učila jsem na střední i základní škole, mezi žáky jsem měla nejrůznější typy dětí včetně těch s poruchami učení, také jsem vedla různé kroužky, proto jsem chtěla zpočátku pomáhat dětem, ať už při učení, nebo jinak.
Při vyhledávání nabídek jsem brzy zvážila své síly a zhodnotila jsem, že bych nezvládla pravidelnost, kterou děti potřebují, a brzkou odpolední hodinu, kdy se doučování odehrává; jsem totiž zaměstnaná na plný úvazek.
Na facebooku jsem pak zahlédla jakousi výzvu – byla na ní usměvavá sympatická blondýna, která žádala o pomoc při třídění oblečení v krizovém šatníku Nízkoprahového denního centra pro lidi bez domova. Tak vlastně proč ne.
Zavolala jsem jí, byla moc milá a to rozhodlo, že se tam zajdu podívat a uvidím.
A viděla jsem! Nízkoprahové centrum si mě získalo vlastně hned. Všichni zaměstnanci byli příjemní, vnímala jsem celkovou pohodovou atmosféru. Mám pocit, že mě velmi záhy adoptovali.
Asi od druhého týdne svého působení v NDC jsem si přála vědět, kdo jsou oni „klienti“, abych tak lépe chápala, jaké jsou jejich potřeby. Od té doby pomáhám pracovníkům také v „malém šatníku“, tedy v místnosti, kde se v úterý vydává oblečení klientům dle jejich potřeb a dle stanovených pravidel. Myslím, že mám oko na míry, a tak si klienta prohlédnu, natipuju, co by mu mohlo sedět, ale také slušet. Těší mě, když se trefím do velikosti i vkusu a když jim to udělá radost. Vnímám, že je důležité, aby klienti měli oblečení, ve kterém se cítí dobře. Jedná se jen o oblečení a boty, ale já cítím, že jim to čisté a hezké oblečení přidává na důstojnosti.
Během těchto úterků mám s klienty interakci. Někteří jsou oříšek, s některými je pohoda. Vidím, že ženy, které přicházejí třeba pro spodní prádlo, oceňují, že hovoří se ženou, která chápe jejich potřeby. Mužům občas poradím, co by bylo vhodné už hodit do pračky, nebo poradím kousek, který by dle jejich situace pro ně mohl být praktický.
Ne vždy je šatník dobře zásoben, často chybí trenky a trička. Občas dávám výzvy na facebook a v práci už jsem tím známá, a tak mi lidé nosí různé věci, které zrovna potřebujeme.
A jak moje práce vypadá?
Moje činnost je vlastně dost banální. Chodím jen jednou týdně, když je potřeba, víckrát. Dorazím většinou ráno a jdu rovnou do kuchyně, kde se před otvíračkou shlukují pracovníci NDC. Pozdravíme se, prohodíme pár slov a velmi často tuhle krátkou chvíli prosmějeme. Pak si beru klíče, odeberu se do tzv. velkého šatníku. V něm jsou zásoby oblečení, obuvi a dalších věcí, které nám darovali nejrůznější lidé pro účely krizového šatníku. Zapínám Spotify a těším se, až si poslechnu další díl pořadu Českého rozhlasu Jak to bylo doopravdy. Za hlasu Ivany Chmel Denčevové postupně vytahuju věci z pytlů a krabic, prohlížím je, zvažuji, jestli jsou pro naše klienty vhodné. Skládám je a rovnám na police. Miluju ten systém, mám ráda úklid. Přiznám se, že vlastně někdy nevím, kdo pro koho tu službu dělá, protože si u skládání a třídění odpočinu. Pracuji jako manažer a často něco organizuji, a tak mi tahle kratochvíle vlastně dost pomáhá. Někdy nám sem lidé darují různé srandovní věci, měli jsme tu třeba latexový obleček, retro outfity nebo různé podivuhodnosti, tak se v šatníku i někdy dost pobavím.
Občas se stane, že natrefím na něco, u čeho vím, že konkrétnímu klientovi udělá radost. Říkám si: Tohle jsou slim kalhoty, to bude panu N.! Tohle je triko s delfíny, to se bude líbit panu D.! Šátek palestina ocení naši squatteři. A tak.
Oblečení, které je špinavé, roztrhané, z nepříjemných materiálů, vyhazuji do pytle. Ten pak řidič NDC čas od času vyveze do ekodvora. Věci, které jsou hezké, ale pro naše klienty nejsou použitelné (dětské, pro teenagery), dávám bokem a pak je zavezeme do Vesny. Bizarnosti, jako jsou třeba lišky kolem krku, nosím kamarádce, která šije kostýmy pro jejich dobrovolnický herecký spolek. Tenhleten ekologický aspekt mám taky ráda.
Ráda to v šatníku udržuju čisté, větrám, myju podlahu.
Když skončím svoji práci v malém nebo velkém šatníku, kolem 8:45 se sbalím a vyrážím, abych v 9:00 seriózně a s čistou hlavou usedla za stůl k počítači ve svém zaměstnání.
Speciální akcí v NDC je štědrovečerní večeře, která se koná týden před Štědrým dnem. V práci si vždy vezmu dovolenou a strávím mezi klienty celý den. Strojíme stromeček, chystáme cukroví, rozdělujeme jídlo. Je to moc milé. Uvědomuji si díky práci v NDC, a to během celého roku, že vyrůstat v milující rodině, mít střechu nad hlavou, mít co jíst a vážit si sám sebe není samozřejmost.
S mými kolegy si děláváme také posezení, slavíme narozeniny. Bývá to vždycky moc fajn.
NDC mi kromě odpočinku přináší také další věci, je pro mě například bohatým zdrojem poučení, jak zvládat krizové situace. Je pro mě fascinující sledovat práci asistentů a sociálních pracovnic. Čas od času jsou v prostoru NDC konfliktní situace a já vidím ty drobné ženy a jednoho muže, jak naprosto profesionálně reagují. Vidím, že jim nejde pouze o vlastní bezpečí, ale o bezpečí všech dalších klientů. Vidím, jak se snaží o preventivní kroky, aby k podobným situacím nedocházelo. Všude kolem jsou zřejmé stopy jednotlivých pracovníků.
Zažila jsem v NDC náročné krizové situace. Celý tým NDC vždy věděl, co má dělat a byli schopní se v situaci rychle orientovat, to obdivuji.
Vidím, jak moc je práce v NDC pro moje kolegy náročná z mnoha různých ohledů. Obdivuji, že to zvládají. Ale líbí se mi také, že pracovníci dokážou přiznat, že jsou unavení, naštvaní, že toho mají plné zuby. Mají ale podporu své vedoucí, která se o jejich problémy aktivně zajímá a hledá s nimi řešení. Zároveň tam velmi často slýchám slova Děkuji, Jsem ti vděčný/vděčná. To mě někdy až dojímá.
Myslím, že se jim i díky tomuto velmi dobře daří udržovat dobrou atmosféru, vidím, že se klienti u nás v NDC cítí dobře. Líbí se mi, jak jsou nastavena pravidla a to, jak se ke klientům chovají zaměstnanci NDC. Jsem tu, nebojím se to říct, šťastná.
