12. července 2021
Pomoc po tornádu
„Nebojte se, to zvládnete… Člověk musí jít dál, poprosit druhé o pomoc. A lidé pomáhají rádi,“ povzbuzovala minulý týden lidi, jejichž domovy zničilo tornádo, dobrovolnice Věra Bechná. Do Moravské Nové Vsi přijela s Diecézní charitou Brno, aby tam dělala pomocné práce v kuchyni, kde vařili pro rodiny v nouzi, ale i řemeslníky a dobrovolníky, kteří pomáhají vesničku dát dohromady. A tato paní ví, o čem mluví. Sama před lety přišla o všechno.
Rok 2004, Brno, v jednom z domů v ulici Tržní je dopoledne cítit plyn. Paní Věra se vrací s dvouletou dcerkou domů ze svatby. Jedna sousedka hlásí, že volala na městský úřad, další, že kontaktuje hasiče. Manžel paní Věry odchází do práce, na chodbě raději otevře všechna okna. Den plyne dál. „Šly jsme si s dcerkou lehnout, odpočinout si. A pak se ozvala rána, dům se zachvěl, omítky popraskaly, zamknuté dveře vyletěly na chodbu i s futry... Všude prach,“ vzpomíná paní Věra. Hasiče se jí podařilo zavolat až na pátý pokus, tak moc se jí třásly ruce. „Řekli, že o výbuchu vědí, že už jedou,“ dodává. Vzala dcerku v pyžamu do náruče a běžela ze 4. patra, kde dosud bydlely, dolů. Obě měly opálené řasy, vlasy, všude to páchlo, byl cítit žár. „Podařilo se nám dostat se ke vchodu do zahrady, kde nás muži protáhli metr širokou dírou. Najednou jsme neměly nic, ale byly jsme živé,“ dodává žena. Při výbuchu zemřeli 4 lidé a na 30 rodin přišlo o střechu nad hlavou. Paní Věra s rodinou našli útočiště na chatě u přátel, po cestě se stavili do second handu, kde jim dali zdarma oblečení pro dcerku, která byla stále ještě v pyžamu. Poté rodina bydlela 3 měsíce v domě sociální prevence. Pak jí byl přidělen byt.
„Tehdy nám moc pomohla Charita a další organizace. Dodnes mám schovaný dárek, takový svícínek, od ředitele Charity Oldřicha Haičmana. A když se teď přes jižní Moravu přehnalo tornádo, měla jsem jasno. Chtěla jsem všeho nechat a jet pomáhat. Je to morální povinnost, přispět, pomoct, jakkoliv,“ říká paní Věra.
Při práci v Moravské Nové Vsi se paní Věra setkala také se zasaženými. A cítila s nimi. „Nepomohou slova útěchy, důležité je ty lidi vyslechnout. Potřebují se ze všeho špatného vypovídat,“ míní. Jeden muž jí popisoval hukot tornáda. Znělo, jako by letělo obří letadlo těsně nad zemí. Paní Věra jako by znovu uslyšela výbuch. Ale je tady a teď, s pomocí dobrých lidí to zvládla a pomoc dokonce i posílá dál.