Pan Standa žil se svojí manželkou a malým synem v nově vybudovaném domě, který chtěl postupně vylepšovat. Tornádo však jeho plány obrátilo naruby. Stihl ještě zavolat na manželku a syna, aby se schovali, a během několika vteřin se ocitl pod sutinami a postupně si uvědomoval, že se nemůže hýbat.
Strávil tři měsíce v nemocnici. Zlomená pánev a vážně poškozená ruka pro něj znamenaly několik operací a mnoho dní prožitých s velkými bolestmi. Z nemocnice přijel domů jen na chvíli, aby si sbalil věci a odjel na rehabilitační pobyt. „Když jsem se vrátil z nemocnice, neměl jsem první den vůbec odvahu jet do Mikulčic, podívat se na dům,“ vzpomíná Standa na svůj návrat.
Z pěkného rodinného domku zůstala jen hrubá stavba. Všechny počáteční úklidové práce a administrativu musela zvládnout manželka sama, Standa se připojil až mnohem později. Jeho levá ruka není zatím ještě v pořádku, přesto se snaží dělat všechno pro to, aby byl dům obyvatelný a mohl se do něj s rodinou zase nastěhovat. Dnes, pět měsíců po tornádu, už jsou opravené zdi, nová okna i střecha. „Letos dům ještě obývat nebudeme,“ říká Stanislav, „ale myslím, že třeba v únoru nebo v březnu už bychom se mohli nastěhovat zpět.“
Standovi pomohli kamarádi a známí, peníze posílali dokonce i spolužáci, které řadu let neviděl. „Pomohlo nám také několik organizací, včetně Charity a jsme za to moc rádi a jsme vděční.“
Na okolních domech jsou vidět také nové střechy a okna. Je tady ale také několik prázdných míst, která zůstala po demolicích. „Nemůžeme se ohlížet zpět,“ uvědomuje si Stanislav „musíme se teď dívat dopředu a nějak to zvládnout.“