24. srpna 2021 Pomoc po tornádu

Poslali jsme na jih další příspěvky. Lidé sdílejí únavu, traumata i kousek štěstí

(Reportáž z Hodonínska a Břeclavska)  Jeden podpis za druhým, úsměvy, ale i vyčerpané tváře, bezpočet silných příběhů. Pod červeným přístřeškem před obecním úřadem v Hruškách se v půlce srpna opět podepisovaly darovací smlouvy. Pracovníci Charity vyrazili ten den za lidmi zasaženými tornádem ještě do Moravské Nové Vsi a dalších poničených obcí. Na základě těchto smluv posílá Charita finanční pomoc na obnovu domovů přímo konkrétním lidem. „A je něco, co byste potřebovali?“ doptává se jedné paní Chariťačka Simona. „Já?“ pousměje se žena. „Hlavně čas. Právě u nás zprovozňujeme vrchní patro.“ 

Hrušky

U dvou stolů se před úřadem v Hruškách střídají jednotlivci i celé rodiny. Právě přisedá k podpisu smlouvy další, tentokrát muž s obvázanou rukou. Odvedle přicupitá malá dívenka s ubrouskem. Leští dřevěný stůl, zatímco její maminka hovoří s pracovnicí v sociálních službách.

„Co máte s rukou?“ všimne si děvče.

„Letěl jsem vzduchem. Jako ptáček,“ odpoví muž. Kvůli zranění nemůže naplno pracovat. Aby uvezl kolečka, zavěsil je na sebe na popruh. „Ale šlo to špatně,“ hodnotí.

Zajistit dům. Pak bude klid

Charita se lidem v oblasti zničené tornádem snaží být oporou. Naslouchá, povzbudí, ale i poradí. Spousta ze zasažených řeší třeba nedostatek stavebního materiálu a řemeslníků. „Materiál vozí odkud se dá, dokonce až ze Slovenska. Někteří už mají objednaná okna, ale dostanou je až v říjnu. Až budou mít střechu nad hlavou, okna a dveře, pak teprve budou v cajku. Aspoň trochu si odpočinou,“ popisuje aktuální situaci Dagmar Kokešová z břeclavské Charity.  S kolegyní Simonou se s některými lidmi z Hrušek už znají. Prováděly u nich doma šetření a snaží se pomáhat i v těchto dnech.

Podle Simony je dobře, že v obcích působí stabilní týmy, lidé s nimi mají dobrou zkušenost a vybudovali si vzájemně důvěru. „Ukazujeme si fotky, jak co opravili, vidíme, jak se psychicky zlepšili, že využili kontaktů, které jsme jim předali. Má to smysl pro ně i pro nás,“ říká a zrovna k ní přisedá muž v cyklistickém. Přečte si bedlivě smlouvu a podepíše.

„Je něco, s čím bysme vám mohli pomoct? Potřebujete dobrovolníky? Máte dostatek čisticích prostředků? A co příjmy, máte zajištěné?“ stará se Simona

Muž přikyvuje, že zaměstnání má. „Přišli jsme o auto, ale firma mi půjčila své, tak můžu dál každý den jezdit do práce do Brna,“ odpoví.

V terénu se ukazuje, že někdy se i podpis smlouvy může zkomplikovat. Někteří lidé nemohli přijít podepsat smlouvu, protože leželi v nemocnici. Ke starším lidem, kteří na schůzku zapomenou anebo jim to zdraví nedovoluje, Charita se smlouvami přijíždí. Jedna žena se zase pár dní před podpisem smlouvy vdala a měla tak jiné příjmení. Vše se ale daří vyřešit a finanční pomoc míří k potřebným.

Moravská Nová Ves

„Když si báječnou ženskou, vezme báječnej chlap.“ V obecním rozhlase v Moravské Nové Vsi hraje Michal Tučný. To, že obcí se prohnalo tornádo, připomíná i hlášení. Pozvánku na hry a soutěže pro děti střídá benefiční koncert Olympiku anebo otevření místních potravin, které děkují za pomoc po tornádu.

Podle Renaty Dubcové z břeclavské Charity byly v této obci zasaženy všechny obecní budovy. Je tedy omezen provoz úřadu, pošty, zasažená je i škola a další instituce. Poničený je také kostel s farou a jediná restaurace, která funguje, je Myslivna. Před ní sedí pod slunečníky nad rozloženými darovacími smlouvami Chariťáci s lidmi, jejichž domovy jsou také zničené. „Někteří lidé si potřebují popovídat. Doma se jejich blízcí hroutí anebo tam panuje tíživá atmosféra, tak se sdílejí u nás,“ říká Renata Dubcová.

Soucit dodává sílu

Pracovníci Charity pečují o seniory a další ohrožené slupiny, jiní zase pracují s lidmi se závislostí apod. Jsou zvyklí na stresové situace a své zkušenosti nyní uplatňují i po tornádu. Třeba vedoucí břeclavské pečovatelské služby Lenka. „Lidé to tu mají opravdu těžké. A my je nesmíme litovat, protože lítost ubírá síly. Soucítění je ale něco jiného, soucit síly dodává,“ míní žena.

Mezi potřebnými přichází za Lenkou podepsat smlouvu mladá maminka. Lenka se zajímá, jestli jsou u nich doma všichni v pořádku.

„Když to všechno začalo, měla jsem malého u sebe. Kdyby zůstal v postýlce, spadla by na něj skříň. Ale je v pořádku. A máme kde bydlet,“ uvědomuje si to důležité maminka.

„Každý nám tu vlastně vypráví kousek štěstí,“ dodává Lenka.

Příchozí střídá příchozího, propisky kloužou po papíře, lidé sdílejí, děkují, loučí se. Najednou je pozdní odpoledne.

Renatě Dubcové zvoní telefon. „A kdybyste neměli kde být, obraťte se na nás. Máme od lidí nabídky bydlení, propojili bychom vás,“ radí neznámému na „drátě“.

12. srpna jsme na jihu Moravy podepsali dalších 262 smluv, kterými jsme rozdělili 46 430 000 Kč. A pokračujeme.