25. září 2020
Přečtěte si o nás
Lenka Pospíšilová je vedoucí péče o zaměstnance Diecézní charity Brno. Společně s kolegy se snaží vytvářet takové podmínky, aby se 1 600 zaměstnanců cítilo ve své práci dobře. Do Charity přišla před dvěma lety z velké nadnárodní společnosti.
Proč ty sama pracuješ právě v Charitě?
U mě je to spojení dvou zásadních věcí – první je poslání Charity, které silně ovlivňuje moji chuť do práce a osobní spokojenost se sebou samotnou. Druhou je pak moje konkrétní pracovní pozice, která je pro mě velmi zajímavá a rozmanitá. Tvůrčí práce s sebou nese i zodpovědnost a možnost věci měnit a posouvat.
Kde je podle tebe hlavní rozdíl mezi prací v neziskovém sektoru a komerční firmě?
Asi je to v tom, zda je společný cíl firmy a jednotlivce. Cílem Charity je pomoc lidem, kteří si nemohou nebo neumí pomoci sami. A tento cíl je velmi často i osobním cílem konkrétních pracovníků.
V komerční firmě jsem měla svůj osobní cíl například podílet se na úspěchu firmy, pomáhat kolegům plnit jejich nelehké úkoly. Časem jsem vždy narazila na překážky, které vycházely z firemního cíle, který se neshodoval s cílem mým – jednalo se o zisk pro akcionáře.
O práci v neziskovém sektoru se říkalo, že je tam hodně práce a málo peněz. Změnilo se něco?
Já mám z obou oblastí zkušenost, že hodně práce je všude. A otázka peněz je samozřejmě na místě. Práce v neziskovém sektoru je rozhodně smysluplnější, ale obecně řečeno za cenu nižší mzdy. Vysoký výdělek prostě není hlavní motivace našich pracovníků, přestože i oni musí platit nájmy, splácet hypotéky, platit kroužky apod.
S tím souvisí i nízká prestiž povolání v sociálních a zdravotních službách. Stále je tak vnímaná tato práce? Změnila něco třeba pandemie koronaviru?
Spíše než prestiž, je nízké povědomí ve společnosti o této práci a o její nezbytnosti. Málokdo ví, s čím se potýká například terénní pečovatelka nebo terénní zdravotní sestra. Vedle jejich odborné práce musí řešit například problémy typu nestartující auto nebo špatně dohledatelná adresa. Také musí dbát na oddělení svého soukromého a pracovního života, protože není snadné nenosit si v hlavě či srdci problémy klientů domů. Další věc je nenahraditelnost této profese, kterou pandemie koronaviru ještě víc podtrhla. Vnímám to trochu jako takový začarovaný kruh, ve kterém chceme zvyšovat povědomí o práci těch, kteří ji ale nedělají kvůli nějakému veřejnému uznání. Přesto věřím, že časem si naše společnost začne sociální a zdravotní práce vážit.
Proč lidé pracují v Charitě?
Jsme jeden z největších poskytovatelů sociálních služeb, takže pokud se někdo rozhodne vystudovat sociální obor, pak jedna z možných a rozumných cest je jít pracovat do stabilní, zavedené a velké společnosti – tedy do Diecézní charity Brno. Při rekvalifikačním kurzu od účastníků často slýcháme, že oceňují zaměření na důstojnost klienta.
Co dělá Charita pro spokojenost svých zaměstnanců?
Jedním z hlavních důvodů spokojenosti charitních zaměstnanců je super tým a fajn vedoucí. To je věc, kterou nejde nikterak procesy či směrnicemi zajistit nebo dokonce nařídit. Na tom nemáme z vedení a ze správy asi až tak velký podíl, ale je to společné dílo nás všech, kteří v konkrétních týmech pracujeme. Když nad tím takto přemýšlím, je to zřejmě způsobeno tím, jaký profil lidí naše Charita přitahuje. Asi jsme všichni tak trochu jiný živočišný druh: „Chariťáci“ a tím si vytváříme prostředí, ve kterém je lidem stejného živočišného druhu dobře.
Jinak spokojenost našich zaměstnanců se snažíme vedle plošně zaváděných benefitů, jako je týden dovolené navíc, indispoziční a ředitelské volno či možnost v případě potřeby u některých pozic práce z domova, ovlivňovat i individuálním přístupem k rovnováze jejich osobního a pracovního života. Co se týká flexibility v pracovních úvazcích, občas dokážeme i nemožné. Respektujeme, že v životě každého z nás může dojít k různým situacím, kdy potřebujeme více prostoru pro svůj osobní život – chceme začít studovat, starat se o nemocného člena rodiny či věnovat více času malým dětem. Snažíme se v rámci možností vycházet našim zaměstnancům vstříc.
Dne 27. září je u příležitosti svátku sv. Vincence z Pauly – patrona moderní charitní práce, Den Charity. Co na tento den Diecézní charita Brno připravila?
Letos jsme se rozhodli jej oslavit společně s našimi kolegy tak, že si navzájem připomeneme, proč v Charitě pracujeme. Že je nám tu spolu dobře a jsme rádi, že jsme Chariťáci.