„V charitním domově pokojného staří se mi dlouhé roky starali o maminku. Poznal jsem, s jakou láskou a péči k ní přistupovali. Nebyla to jen péče, aby měla co jíst, kde spát, ale i o to, aby se tam cítila jako doma. Pomáhali jí překonat stesk, ale zároveň si zachovat vzpomínky na mládí a aktivně trávit čas. Po čase tam našla druhou velkou rodinu. Proto pravidelně přispívám na chod domova, ještě i poté, co maminka už zemřela.“

„Podporuji Diecézní charitu Brno, protože pomáhá nejen u nás ale i zahraničí. V organizaci jsem dlouhé roky sama pracovala. Oceňuji proto dlouholeté zkušenosti charitních pracovníků v oblasti sociálních služeb, které dělají nejen odborně, ale i srdcem. Blízká mi je ale humanitární pomoc v zahraničí, kterou brněnská Charita na různých misích poskytuje vlastně již od r. 1992. Myslím si, že jsme dostatečně bohatí, abychom dokázali podpořit lidi v nouzi nejen v ČR, ale i v chudších částech světa.“

„Všechny ostatní služby jsou takové líbivé, velmi snadno si najdou své příznivce nebo podporovatele. Ale pomoc bezdomovcům je obecně vnímána jako něco zbytečného, nebo že si to ti lidi nezaslouží. Právě proto jsem si podporu služeb pro lidi bez přístřeší vybrala, protože si myslím, že každá lidská bytost si zaslouží druhou šanci.“