19. března 2021
Aktuálně
Robert Knebl z Oblastní charity Znojmo získal ocenění MPSV Gratias v kategorii Sociální služby. Životním mottem tohoto odborníka na sociální práci s mládeží je: „Věř svým snům a nikdy se nevdávej“. Oceněný v rozhovoru prozradil, co pro něj uznání znamená, jak se proměnila jeho práce v době pandemie nebo jaké má další sny a plány.
- Co pro vás získané ocenění Gratias znamená?
V první řadě si myslím, že ocenění, který jsem získal, si zaslouží desítky lidí v ČR. A právě proto bych rád touto cestou vyzval kolegyně a kolegy v oboru, ať nominují v příštím roce opravdu někoho, kdo je pro ně inspirací dobré praxe v oboru, se všemi předpoklady pro práci v sociálních službách. Věřím, že máme kolem sebe nespočet kolegyň a kolegů, kteří si uznání zaslouží. Zanechejme zpátečnické solidarity, že by si ocenění zasloužilo více lidí, tak je lepší nikoho nenominovat. To mě přijde podrývání vlastní sebehodnoty a prestiže našeho oboru.
A co znamená pro mně toto ocenění? Pociťoval jsem radost i za nominaci a samotné ocenění pro mě znamená obrovskou poctu a cítím vděčnost. Je to pro mě potvrzení toho, že jsem díky svým zkušenostem v oboru mohl pomoci mnoha lidem a mohl realizovat užitečné projekty, které dávají smysl nejen mně a klientům. Těší mě, že si toho všimli i lidé, kteří jsou kompetentní ocenit hodnotu a význam poskytovaných služeb a mého přístupu. Naplňuje mě pocit radosti, smysluplnosti, že to někdo v životě vidí a mohu uskutečňovat své životní poslání pomáhat lidem.
Jsem si však moc dobře vědom, že na mém úspěchu se podílelo během mé profese řada lidí. Tímto bych rád poděkoval mé kolegyni Ludmile Klhůfkové, která mě nominovala a dále poděkování patří i hodnotící komisi, která se skládá ze zástupců Ministerstva práce a sociálních věcí a odborníků z oblasti sociálních služeb a sociální práce. Nesmím zapomenout na Českou asociaci streetwork, která mě v mém oboru výrazně ovlivnila.
Byl jsem překvapen, když jsem zjistil, že letos přišlo údajně 109 nominací, z kterých věřím, že nebylo jednoduché vybrat oceněné, a i proto velmi děkuji, že jsem měl možnost získat toto prestižní ocenění Gratias. Je to pro mě určitě vrchol profesní kariéry, co se týče uznání. A jsem poctěn, že jsem získal ocenění, které zastřešuje Ministerstvo práce a sociálních věcí. Jsem však přesvědčen, že za individuálním oceněním je vždy vidět i práce spolupracujících lidí, jak týmu, vedení, tak organizací. Vždy je někdo v pozadí, kdo Vás podporuje, inspiruje, pomáhá Vám, když se nedaří a nevíte si sami rady. Takže toto ocenění znamená, že mám kolem sebe bezva lidi, kteří mi pomohou, když je potřeba. Tímto patří poděkování všem těm lidem, organizacím či asociacím, s kterými jsem spolupracoval a nerad bych jmenoval, protože bych mohl na někoho zapomenout a to bych nerad.
- V minulosti už jste dostal ceny v různých individuálních či týmových oceněních v sociálních službách od různých asociací či svého rodného města. Jaké jsou tedy všechna vaše ocenění?
Pokud půjdeme po časové ose, tak v roce 2009 jsem získal individuální ocenění výroční ceny ČASOVANÁ BOTA „Osobnost roku“ v nízkoprahových sociálních službách, kterou uděluje Česká asociace Streetwork. V roce 2019 jsem získal individuální ocenění Národní cena „Pečovatel roku – kategorie Sociální pracovník“ od Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR a Diakonie Českobratrské církve evangelické. Pak jsem získal „Cenu města Znojma“ roku 2020 za významný a dlouhodobý společenský přínos a šíření dobrého jména města Znojma v oblasti pomáhající profese. Na konci roku 2020 jsem získal certifikát od Agentury Dobrý den a byl uveden do „Knihy českých rekordů“ s titulem „Nejvíce oceňovaný pracovník v sociálních službách“, ale to se bude vzhledem k poslední získané ceně aktualizovat. A poslední cenou je právě zmíněná cena GRATIAS „Buďme profi“ v kategorii „sociální pracovník v sociálních službách roku 2021“, kterou zastřešuje Ministerstvo práce a sociálních věcí.
A z týmových úspěchů jsem měl tu čest být součástí čestných uznání s nízkoprahovým zařízením pro děti a mládež Nadosah v Bystřici nad Pernštejnem spadající pod Oblastní charitu Žďár nad Sázavu a později pak i s Klubem Coolna Znojmo, spadající pod Oblastní charitu Znojmo, obě zařízení jsou součástí Diecézní charity Brno, a to v roce 2009 a 2012 čestné uznání (TOP 3) v kategorii „Tým roku“ v rámci ceny ČASOVANÁ BOTA a v roce 2009 i v kategorii „Skokan roku“ od České asociace Streetwork.
- Pracujete jako vedoucí Klubu Coolna ve Znojmě. S jakými problémy nejčastěji pomáháte v Klubu Coolna a jak či komu?
Dětem, mládeži a mladým lidem ve věku 11-26 let pomáháme z celou škálou nepříznivých životních situací z různých oblastí života. Minulý rok jsme pomohli a podpořili přes 200 klientům, kteří potřebovali podporu či pomoc v oblasti školy, rodiny, financí, vztahů, závislostí, poruch příjmu potravy, partnerství, bydlení, dospívání, šikany, chování, práv a povinností, rasismu, sebedůvěry, sebepřijetí, sebeúcty, sebehodnoty, volného času, rizik na internetu a spoustu dalšího. V neposlední řadě v oblasti zdraví, které je teď alfou a omegou nás všech, díky současné situaci.
Témat je nepřeberné množství. Klienti v nízkoprahových službách jsou specifičtí. Přicházejí s rozdílnými potřebami, přáními a sami dosti často ani neví, co potřebují, ale tuší, že jsou tu správně, protože to mnohdy pojmenujeme, co jim v životě chybí, čeho nemají dostatek a v čem potřebují pomoci, podpořit a posílit, aby se jejich situace změnila. Je tedy zřejmé, že ten kontakt máme s rozmanitou cílovou skupinou od dospělých, kteří potřebují poradit s prací, ubytováním, dávkami, doprovodem na úřad nebo mají i potíže se zákonem. Nebo je to práce s dětmi, které neví, jak trávit volný čas a mají jiné problémy. Objevují se tu i žáci ze speciální školy, kteří mají jiné potřeby, pak je to skupina skateboardistů, s kterými spolupracujeme zase na projektech, který mají až komunitní přesah. Zkrátka široká paleta od jedničkářů až po průšviháře s trochou nadsázky, od vysokoškoláka až po žáka speciální školy a od mladé maminky až po nezaměstnané.
Nemáme jen jednoho typického klienta, ale máme řadu různých klientů. Samozřejmě i frekvence setkávání s těmito lidmi je různorodá. Jsou to zpravidla lidé, kteří nevyhledávají institucionalizovanou pomoc, to znamená, že setkání jsou nepravidelná či náhodná od 1x za 3 měsíce, 1x za měsíc, 1x za půl roku až po ty, kteří jsou s námi v kontaktu každý týden či několik dnů v týdnu. Jak je zřejmé, je to velmi různorodé. Klienti využívají klub (ambulantní formu pomoci), ale i streetwork (terénní formu pomoci) či maringotku - „prodlouženou ruku“ terénu, to je místo na sídlišti, kde mají děti a mládež zázemí pro řešení svých osobních těžkostí. Také jsme v kontaktu s mladými lidmi v kyberprostoru na Facebooku a Instagramu.
- Často se setkáváte s mladými lidmi, jak zvládají poslední rok plný sociální izolace a distanční výuky?
Situace není jednoduchá pro nikoho. Pro mladé lidi, pro rodiče, pro pracovníky. Dítě se samozřejmě umí adaptovat na nově vzniklé podmínky, ale pokud je něco dlouhodobé a souvisí to se sociální izolací, tak to má obrovský vliv na duši a psychiku dětí. Všichni jsme touto situací ovlivněni a každého se dotýká svým způsobem. V řadě klientů převládá strach, jiní se až nepřiměřeně izolují a vztahují do sebe. Chybí jim kontakt, chybí jim pohyb, přirozená komunikace, sport, příroda. Chybí jim i navazování vztahů, kontakt s realitou, kontakt s pedagogy, trenéry. U řady z nich se objevují frustrace, deprese, zoufalství, beznaděj.
Máme s tímto zkušenosti, že je intenzivnější kontakt, kdy mluví o svých emocích osobně či přes telefon nebo je aspoň popisují v chatu, kde si s nimi píšeme, když se nám svěřují. Pokud za námi přijdou do klubu a potřebují své pocity sdílet nebo když je potkáme v jejich přirozeném prostředí na ulici, kdy jdou například nakoupit, tak jsme rádi, protože je to známka toho, že k nám cítí nejen důvěru, ale jsou ještě v situaci, kdy chtějí o tom, co prožívají mluvit. A další informačním zdrojem je pro nás to, co sdílí v rámci komunikaci na sociálních sítí, protože jsme s nimi v kontaktu přes FB „Pracovníci Streetwork“, kde mohou sdílet, co je tíží a radí se s životními situacemi, s kterými si neví rady.
Dopad sociální izolace a distanční výuky je samozřejmě značný a bylo by to na samotný příspěvek. Klienti si stěžují, že už jsou zoufalí, že je tato situace nebaví, zpravidla neví, co mají dělat a jak se postarat o svůj čas a sami o sebe. Celá situace má dopady i na rodinné prostředí, kdy dochází k tzv. „ponorce“, k hádkám, nedorozuměním, nepřiměřenému tlaku atd. Celá tato situace má obrovský zásah do jejich života a dopady jako je obezita, uzavřenost, nezájem, změny nálad, uzavřením se do virtuálního světa mobilů a počítačových her a pouze do virtuální komunikace a světa je jen nepatrným zlomkem toho, co vše v této situaci mladí lidé prožívají a kam až se mohou dostat.
Osobně doporučuji s dětmi jako rodič, dospělý mluvit a jedna z cest je jim předávat nějakou životní jistotu, a to především pozitivní. Distanční výuka je pořád lepší než nic, protože žáky a studenty drží v určitém režimu, zvyklostech a řádu. A až se situace zklidní, tak věřím, že se pak budou těšit a rychle se zapojí do běžného režimu předtím a bude to obdobné, jako když se těšili po školním roce na prázdniny.
- Můžete přiblížit, jak ještě do vaší práce zasáhla současná pandemie? Jak se například proměnila?
Pandemie se v naší práci proměnila výrazně. Jsem v kontaktu s mladými lidmi hodně přes virtuální prostor, ale zároveň nezapomínáme tu pro ně být i v ambulantní a terénní formě, tedy v klubu, terénu či maringotce. Změnila se okamžitá kapacita poskytování služby v klubu. Změnil se počet, frekvence a struktura lidí, kteří využívá pomoci a podpory. Sdílí s námi především oblasti, které souvisí s COVID-19. Ústředním tématem je teď zdraví a emoce. Dalšími oblastmi rozhovorů, je jak to mají jejich rodiny či blízcí, řešíme testování, roušky, respirátory, dodržování nařízení vlády, nouzového stavu, jak nahradit sociální kontakty, které jim chybí. Jak jim pomoci se školou. Jak jim pomoci v tom, v čem si neví aktuálně rady či co jim chybí k tomu, aby plnili školní povinnosti, řešíme vztahy, které jsou díky situace najednou u řady klientů nestandartní, protože se změnil režim doma, řešíme jejich přístup ke škole, řešíme jejich nálady, respektive emoce, které jsou spojené se strachem, agresivitou, rezignací apod. A na všechno tyto jejich situace a sdílení reagujeme a přizpůsobujeme tomu službu. Vzhledem k této výjimečné situaci jsme k dispozici i jiné cílové skupině, která potřebuji pomoc, a i těm věnujeme pozornost. Buď jim poskytneme základní sociální poradenství a odkážeme či doprovodíme do potřebné služby nebo vyřešíme s nimi na místě, co potřebují.
- V Charitě pracujete už 14 let. Kde berete energii své povolání zvládnout, a ještě rozdávat optimismus a povzbuzovat druhé?
Baví mě pomáhat lidem, a to je asi alfa a omega. Já zkrátka rád naslouchám lidem, rád předávám know-how a když cítím podporu, tak mě ta práce naplňuje. Hlavně v té práci vidím smysl, takže se zpravidla každý den i těším do práce. S tím souvisí, že ve svém životě nezapomínám na svůj osobní život a věnuji dostatek pozornosti sobě, abych byl šťastný. A samozřejmě mě nabíjí i setkání s nejbližšími, které jsou pro mě v životě nejdůležitější, ale i přátelé, které jsou důležitou oporou v mém životě.
Z aktivit bych zmínil např. neustálé ponoření do osobního rozvoje, do četby knih, sledování motivačních filmů, účast na seminářích zaměřených na osobní růst, rád chodím do sauny, otužovat se do chladné či ledové vody, do přírody, poslouchám hudbu, sportuji a učím se novým přístupům v oboru i v životě, jak být šťastnější, spokojenější, úspěšnější.
Když si uvědomím, kde čerpám energii, tak se mi často vybaví záležitosti, ze kterých mají někteří paradoxně strach. Já to mám nastavené v hlavě tak, že události či situace, které do mého života přicházejí, vnímám zpravidla jako příležitosti, výzvy, a pak se mi snadněji žije, než když se zaměřím na to, že je to „problém“. Ovšem nejsem naivní. A naopak, u situací, které dejme tomu fungují, tak ty vnímám jako dary, požehnání a znamení. Umím si zkrátka nastavit mysl „jinak“.
Energii čerpám i z toho, když vystupuji ze své komfortní zóny. Bylo to např. dobrodružství v podobě závodu v autostopování (2x jsem se kvalifikoval na MČR v autostopu, které se jelo po Evropě), dále jsem absolvoval firewalking, chození po střepech, tandemový seskok ze 4000 metrů, loňské poprvé ponoření do vody v ledu apod. Výčet toho, z čeho čerpám energii, je opravdu dlouhý.
Povzbuzuje mě nenucená upřímná zpětná vazba od klientů či kolegů, kteří mi sdělí, že jim setkání se mnou v jejich životě významně pomohlo. A určitě mě potěší, když se díky spolupráci zlepší kvalita jejich života, ať už profesního či osobního. Povzbuzuje mě v práci, když se podaří zrealizovat projekt, který má smysl a hodnotu, dále dobrá nálada týmu a jejich zájem o profesní růst z mé strany. A nejspíše hraje i to, že jsem za situace v životě vděčný a dívám se na situace pozitivně a vidím zpravidla vždy sklenici z poloviny plnou, než z poloviny prázdnou.
- Máte nějaké další profesní plány, sny a cíle?
Více odpočívat, více se smát, více myslet na sebe, abych jako služební dinosaurus v nízkoprahových službách „nevyhořel“. V rámci své služby Klubu Coolna Znojmo spadající pod Oblastní charitu Znojmo je plán nadále pracovat týmově na rozvoji a udržení kvality poskytované sociální služby. A vzhledem k tomu, že mám i živnostenský list v rámci poskytování podpory v rámci pomáhající profese, tak se stále seberealizovat v oboru nízkoprahových služeb, kde je mým cílem předávat mé zkušenosti ostatním napříč Českou republikou, v podobě metodického vedení, konzultací, vzdělávání, což už realizuji nyní. Zůstat kusem svého srdce neustále v pomáhající oblasti, které budou souviset s rozvojem lidského potenciálu.
