25. října 2021
Koláč pro hospic články
V Rajhradě se pacientům věnuje paní Dagmar Sližová, která pracuje jako pastorační asistentka a nemocniční kaplanka Domu léčby bolesti s hospicem sv. Josefa. V rozhovoru popsala svoji roli v hospici.
Dášo, o čem se nejčastěji bavíte s pacientem či klientem?
Na začátku si lidé chtějí povídat především o životě, jaké mají plány, co by ještě rádi stihli a už třeba nestihnou, co se svou nemocí prožili, jaké mají obavy z toho, co je čeká. Když získají k někomu z pracovníků důvěru, pak se otevřou i jiným, citlivějším tématům.
Jak vnímáš bolest a nemohoucnost?
Upřímně, vidím v tom velikou sílu a velmi si vážím každého nemocného. Často si tito lidé stěžují, že jsou k ničemu, že už nic nezvládnou, že jsou jen na obtíž – a tak to sami skutečně cítí. Věřící lidé vědí, že největší a nejdůležitější dílo - Dílo spásy - se odehrávalo ne v době, kdy Ježíš chodil mezi lidmi, ale když visel přibitý na kříži a z lidského pohledu byl naprosto bezmocný. Tehdy ‚pracoval‘ nejvíce pro nás všechny. Jsem přesvědčena, že náš svět drží pohromadě díky těmto trpícím a nemocným, kteří dokážou nést svoje břemeno, dokážou žít se svou bolestí, trpělivě nést svůj kříž. Jsou pro nás ostatní velkým přínosem a jakýmsi pojivem společnosti. I když odhlédnu od náboženské tematiky, pomáhají nám tito lidé pochopit slabost, vzbuzují v nás soucit, dělají z nás laskavější jedince. Díky nim se v nás probouzí touha po pospolitosti a sounáležitosti. Někdy se tahle jiskřička pochopení v druhých vzkřísí, jinde ne, ale tito jedinci jsou pro svět velkým požehnáním.
Jaký máš Ty osobně vztah ke smrti?
Smrt je z mého pohledu návratem domů. Lidé nevědí, jak vlastně to ‚doma‘ vypadá, proto se bojí. Mám
taky zkušenost, že člověk se ani tak nebojí smrti, jako spíš umírání, toho procesu před samotným skonem. Ze
zkušeností při doprovázení umírajících vnímám smrt jako veliké tajemství. Každé narození nového člověka je
pro mě zázrak a tajemství, podobný pocit mám u doprovázení umírajícího člověka.
Zažila jsi někdy při doprovázení pacienta v jeho posledních chvílích jakési uvědomění o smrti? Nahlédla
jsi takzvaně „někam dál“?
Víš, jsem přesvědčena, že lidé těsně před smrtí, zdánlivě apatičtí a v našem světě již nevnímající, hluboko v sobě
‚makají‘ nejvíc. Potřebují si uzavřít svůj život, všechno to, na co neměli možná do té doby čas, jen to není na první pohled viditelné.
Samozřejmě nevíme, co se v duši každého odehrává, ale jsem přesvědčena, že je to pro každého velmi důležité, a byl
by zločin jim tento čas, který jim byl dán, vzít nebo zkrátit.
Podpořte i vy péči o umírající ve sbírce Koláč pro hopspic.
Přispějte online do konce října 2021 na číslo sbírkového účtu:
42 00 06 59 31/ 6800
Děkujeme!
Vyhrajte podepsanou kuchařku Petry Burianové!
Napište nám, o kolik nevyléčitelně nemocných pacientů se postarala Charita v brněnské diecézi (v celém Jihomoravském kraji a části kraje Vysočina) v roce 2020.
Nápovědu hledejte na našem webu a sociálních sítích.
Odpověď zašlete do 31. října 2021 na email soutez@brno.charita.cz
Ze správných odpovědí vylosujeme 3 výherce podepsané knihy Cesta z těsta, které věnovala Petra Burianová.
